Rozhovor s Alešem Sedlákem o Lavaredo Ultra Trail 2024

Lavaredo Ultra Trail od UTMB se běží krásné krajině Dolomit, která je zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Akce nabízí 5 tras, z nichž nejvýznamnější je Lavaredo 120K s převýšením 5800 metrů. Ultra-trailového běžce Aleše Sedláka jsme se zeptali na zážitky z tohoto závodu. 

Aleš Sedlák v běžeckém dresu NUVO a běžeckých šortkách s kapsovým pásem VORTEX ELITE na Lavaredo 120K.

Říká se, že je to jeden z nejkrásnějších závodů. Jak to vnímáš?

Už jsem běžel docela dost závodů, i zahraničních, a musím potvrdit, že je to asi nejhezčí závod, který jsem zatím absolvoval. Bylo to dané i počasím. Běžel jsem i několik závodů v Rakousku, kde byly hrozné bouřky. Tady ale bylo krásné počasí, sluníčko, hezké výhledy. Tím je to taky daný.

Běžel jsi poprvé?

Ano, běžel jsem poprvé a myslím si, že určitě ne naposledy, protože mi trasa Lavareda sedí. Nejsou tam úplně extra technické pasáže a terén je tak z 90% pěkně běhavý, což mi vyhovuje. Trošičku ztrácím oproti ostatním v sebězích, kde jsou technické pasáže. To mi úplně moc nejde, i když se snažím to pilovat. Takže mám radši běhavější, méně technické závody. A to Lavaredo bylo. Určitě bych se tam chtěl vrátit a myslím si, že možná hned příští rok.

Jak probíhal trénink?  Byl nějak speciální?

Běhám závody dost podobného charakteru - 100 a více km, kde je poměrně dost velké převýšení. Pro mě to v tréninku znamená naběhat za týden aspoň 140 km a čím víc nastoupat, tím líp, takže se snažím běhat v kopcích. Příprava je tedy dost podobná jako na ostatní závody tohoto charakteru.

Aleš Sedlák v běžeckém dresu NUVO a běžeckých šortkách s kapsovým pásem VORTEX ELITE na Lavaredo 120K.

Jak probíhal závod? Jak to hodnotíš? 

Startovalo se v pátek v 11 večer, takže se běželo na noc. Sešla se velká konkurence co se týče i světového měřítka, například Hannes Namberger, Tom Evans, Thibaut Garrivier nebo Pau Capell.  Byli jsme tam tři Češi: já, Peťa Hének a Michal Vašíček a všichni tři jsme takoví, že rádi odstartujeme trošku rychleji než je zdrávo. Vyběhli jsme se světovou špičkou a prvních 30 km jsme běželi s nimi. Já si těch prvních třech hodin hrozně moc vážím a byl pro mě zážitek s nimi běžet. Bylo mi jasný, že se se světovou špičkou celý závod neudržíme, ale těch prvních 30 km jsem si neskutečně užil. Po 30 km to ještě trošku vystupňovali a začali se nám vzdalovat. I my Češi jsme se už potrhali a šli jsme si každý svým tempem. 

Moje první krize nastala až tak na 70. km, kde jsem měl asi 2 hodinky slabší. Naštěstí už vím, že každá krize má svůj konec, tak nemám myšlenky vzdát to. Ale tady ta se mě držela dlouho. Jedna chvilička byla úplně slabá, že jsem si třeba na 3 min musel lehnout. A vyplatilo se, protože potom mi to zase začalo chutnat - mohl jsem se rozběhnout a dohnat tu svoji pomyslnou ztrátu. 

Závod byl ze začátku lehce přepálený - to je pak větší pravděpodobnost, že krize přijde. A možná o to větší přišla. Po ostatních stránkách mi závod vyšel perfektně. Všechno mi tam sedělo, nic mě netrápilo - co se týče vybavení, příjmu stravy nebo tekutin. Všechno v pohodě. A krize jsou možná i takové koření běhu.

Doběhl jsi v čase 13:53 na 17. místě. Jak jsi s tím spokojený?

Jsem. Nemám to tak, že bych si vytyčil kolikátý skončím. Ale chtěl jsem doběhnout pod 14 hod 30 min, což se povedlo i s nějakou rezervou. Na druhou stranu ale vidím, že tam jsou ještě poměrně velké mezery. Myslím si, že kdyby všechno vyšlo, šlo by čas stáhnout třeba o půl hodinky. Mám rád závody, kde už znám trasu a vím, co čekat. A v příštím roce bych se hlavou zaměřil právě na ten moment, kdy jsem měl krizi, a snažil bych se na to trošičku připravit.

Aleš Sedlák v běžeckém dresu NUVO a běžeckých šortkách s kapsovým pásem VORTEX ELITE na Lavaredo 120K.

Běžel jsi v oblečení od ATEXu. Jak je hodnotíš?

V triku se mi běželo dobře, jsem s ním spokojený. U trenek bych vypíchnul hlavně materiál, ze kterých jsou vyrobené, protože schne rychle, i když je opravdu velké vedro. Dobře se mi v nich pohybuje, i když jsem durch zpocený. Když to porovnám s konkurencí, tak ty schnou hůř. Když má člověk na sobě trenky úplně mokrý, tak může dojít k zadírání nebo tření o kůži. Je to asi nejlepší materiál, jaký jsem na sobě na běžeckých trenkách měl. Perfektní jsou také kapsy okolo pasu, kam si dávám všechny gely, které mám připravené na závod. Netíží a nemají tendenci vypadávat. Tak to mám taky rád.

Jaké jsou tvoje další plány? Co bys chtěl letos ještě stihnout?

Za 14 dní pojedu na Slovensko na Nízkotatranskou stíhačku, kde se přebíhá celý hřeben Nízkých Tater. A potom mám takový trošku vrchol sezony - na konci srpna pojedu zase na závod okolo Mont-Blanc od UTMB. Letos nepoběžím hlavní trasu na 170 km, ale půjdu variantu TDS, která má 145 km a převýšení 9100 m.

Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se plánované závody vydaří.