Rozhovor s Alešem Sedlákem: o UTMB, 100 miles of Istria, Ještěd 24 Winter i plánech na letošní sezonu

Aleš Sedlák patří k našim nejlepším ultra-trailovým běžcům, jedním z jeho největších úspěchů je zcela jistě vítězství na nejslavnějším chorvatském trailovém závodě ,,100 miles of Istria“ (168 km a 6 539 m+) z roku 2019. V roce 2022 zvítězil na Beskydské sedmičce a v loňském roce zaběhnul historicky nejlepší český čas na “olympiádě trailového běhu” UTMB. V polovině ledna obhájil své vítězství na závodě Ještěd 24 Winter. Zeptali jsme se Aleše na několik otázek.

Aleš Sedlák v oblečení z kolekce ATEX NUVO. 

Jak ses dostal k běhání?

Celý život jsem nějak sportoval. Dřív jsem hrál fotbal, ale při vysoké škole už jsem tolik nestíhal trénovat, protože jsem studoval v Praze a dojížděl jsem do jižních Čech na tréninky. Tak jsem postupně s fotbalem skončil a hledal jsem si nový sport. Vždycky jsem byl na fotbale takový běhavější, tak jsem začal běhat. 

Šel jsem na to postupně. Nejdřív jsem si říkal, že bych chtěl uběhnout 10 km. Když jsem je uběhl, tak jsem si řekl, že bych chtěl běhat 4x týdně 10 km a pořád jsem to nějak stupňoval, až jsem to vystupňoval do momentu, že běhám 160 kilometrové závody. 

Máš nějaký sportovní úspěch, kterého si vážíš nejvíc?

Po každém závodě řeknu, že to byl ten nejhezčí závod a zároveň ten nejbolestivější. Jak jsou ty pocity živý, mám to všechno ještě v hlavě a cítím to v nohou. 

Nejvíc si vážím závodu “100 miles of Istria“, který jsem běžel v roce 2022 v Chorvatsku. Tam jsem skončil na sdíleném 3. místě. Je spoustu závodů, který jsem vyhrál, ale tady to 3. místo má pro mě větší váhu.

Jaký závod pro tebe byl nejtěžší? Kde sis nejvíc sáhnul na dno?

Bylo to minulý rok, když jsem běžel okolo Mont Blancu závod UTMB (Ultra-Trail du Mont Blanc). To byla taky stomílovka. Mezi námi běžci je to takové nevypsané mistrovství světa a je těžké se tam vůbec kvalifikovat. Tak tam jsem si sáhnul hodně na dno. Měl jsem i zdravotní potíže a byl jsem rád, že jsem doběhl do cíle. Tam jsem udělal český rekord. Tak toho si vážím.

Co na tom závodě bylo nejtěžší?

Ta náročnost. Parametry to má nejtěžší, které jsem kdy běžel. Mělo to přes 170 km a nastoupalo se přes 10 000 metrů. Chodí se tam do výšky okolo 2500 m n. m., na což se u nás nedá úplně natrénovat, tak to taky mohlo mít trošku vliv. 

Jak se připravuješ na závody?

Můj trénink závisí na tom, jak mám před závodem. Když mám po závodě, tak to trošku flákám. Trénuju každý den, ale chodím třeba jen 10 km volně. Hlavní přípravu mám tak 6 týdnů před velkým závodem. Mám takový pocit, že mi to stačí, těch 5-6 týdnů. Když bych chodil v takovéhle intenzitě pořád, tak by mě to možná přestalo bavit a nebyl bych pro to tak nadšený. Těch 5-6 týdnů je pro moji hlavu tak akorát. 

Když se budeme bavit o období před závodem, tak se snažím, abych absolvoval parametry toho závodu v jednom týdnu. Když budu trénovat na závod o délce 160 km s převýšením 8-9000, tak se snažím si ten týden rozfázovat tak, abych za ten týden naběhal tady to.

Aleš Sedlák během závodu Ještěd 24 Winter

Jaké máš plány na letošní sezonu?

Jeden závod už mám za sebou - to byl Ještěd 24 Winter. Teď mě budou čekat dva běžkařské závody, takže příští týden jedu do Itálie na Marcialongu a pak v půlce února bude Jizerská 50. To jsou dvě takové moje srdcovky, které na běžkách absolvuju každý rok.

A pak už se zase vrhnu spíš na to běhání. První větší závod bude na Istrii v Chorvatska na stomílovku, potom začátkem června Mistrovství republiky Lysohorský Ultra Trail v Beskydech. Koncem června pojedu do Itálie na 120 km Lavaredo. Na konci srpna se podívám zase k Mont Blancu na UTMB - letos jsem zvolil prostřední distanci, která má délku 140 km. 

Jak hodnotíš závod Ještěd 24 Winter? Jak se ti běželo?

To hodnotím hodně superlativně. Je to divný a málokdo mi věří, ale za 24 hodin jsem neměl jedinou krizi. Ani jednou jsem nezastavil, nechtělo se mi spát, vůbec nic. Kdyby takový byl každý závod, tak by to asi bylo moc jednoduchý. Ale opravdu se mi to povedlo.

Čím to je, že závod proběhl tak dobře?

To bych taky rád věděl. Nevím, co se stalo zvláštního, že jsem neměl ani jednu krizi. To se mi snad ještě v životě nestalo. V každém závodě nějakou krizi mám - myšlenky, že to chci zabalit. Ale teď jsem to ani jednou neměl. A přitom tam člověk krouží dokola 15 kol, takže pro někoho to může být stereotypní. Ale mě to celou dobu bavilo.

Aleš Sedlák během závodu Ještěd 24 Winter v běžecké bundě NUVO

Jaké byly podmínky na trati?

Když to porovnám s minulým rokem, kdy jsem to teda taky vyhrál, tak minulý rok to bylo blátivý. Letos to bylo dobrý v tom, že ten podklad byl zmrzlý. Sice tam někde byly ledové plotny, ale jak o nich člověk věděl, tak si na ně dával pozor. Během dne se to postupně měnilo. Začalo chumelit a plotny se skrývaly pod sněhem. Já jsem v tom zase viděl spíš výhodu, že ten podklad začínal být měkčí. Ledové plotny se sice schovaly, ale když tam člověk točí furt dokola, tak už věděl, kde jsou a mohl si dát pozor.

Povinná výbava jsou tam nesmeky nebo hřebové boty. První 3 kola jsem začal s hřebovýma botama a pak jsem usoudil, že je to možná trošku zbytečný. Tak jsem se přezul do obyčejných trailových bot a nesmeky jsem měl v batohu.

V jakém oblečení jsi běžel závod Ještěd 24 Winter?

Měl jsem triko, elasťáky a pak jsem si přioblíkal bundu, všechno z kolekce ATEX NUVO, a jsem s tím spokojený. Elasťáky od ATEXu opravdu nemají chybu - v těch můžu běžet 24 hodin a žádná oděrka nic. Nemám žádný problém. Není mi v nich zima, horko, nepřehřívám se v nich.

Děkujeme za rozhovor a přejeme úspěšnou sezónu.