Artur Omarov

Artur je původem dage zápasník, který se věnuje řecko-římskému zápasu a od roku 2009 reprezentuje Česko. Ziskem bronzové medaile na MS v Bělehradu 2023 si zajistil účast na olympijských hrách v Paříži 2024, kam však kvůli zranění neodjel.

Artur Omarov - životopis v kostce

Artur se narodil 13. srpna 1988 v horské obci Tanty v Akušinském okrese v Dagestánu (SSSR). Název země pochází z perštiny a turečtiny a znamená “země hor”.  Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 přišel s matkou do Česka a vyrůstal v Chomutově, kde začal zápasit v klubu ASK VALZAP Chomutov (dnes Czech Wrestling Chomutov). Se sportem začal v 9 letech a k zápasu ho přivedl jeho strýc. Má svůj kapesník pro štěstí a před důležitým zápasem si nechává vousy.

„Chtěl jsem dělat něco, kde můžu s někým poměřit síly, dostat ze sebe maximum. Na boxu jsem jako žáček musel hodinu bouchat do pytle, pak jsme stínovali, to mě nebavilo. Já se chtěl prát a oni mi vysvětlovali, že děti sparing nedělají. Na karate to bylo podobné, ale pak jsem přišel na zápas a tam už jsme se jako děti rubali, dokud ten druhý mohl. Tak jsem si říkal, že to je přesně ten sport, co chci dělat,“ vzpomíná Artur.

ČR reprezentuje od roku 2009, kdy získal české státní občanství, a od 2016 startuje v české reprezentaci ve váze do 84 (85) kg (střední váha). Vrcholově se připravuje v Praze v klubu PSK Olymp pod vedením Václava Scheinera st. 

Artur je kromě aktivního zápasení také trenérem zápasu pro bojovníky ve smíšených bojových uměních (MMA) a podílel se mimo jiné i na přípravě Jiřího BJP Procházky. “Vždycky mu rád pomůžu, protože on je sportovec srdcem i duší a je ochotný v té kleci klidně umřít. Já jsem mu alespoň malinkou částí mohl něčím přispět a jsem za to rád… On musí umět číst soupeře, aby se dokázal přizpůsobit jejich stylu a v určité části přípravy potřeboval trénovat se mnou, aby cítil, když ho zápasník utáhne. Díky tomu, že jsme spolu trénovali, tak mohl eliminovat své chyby a naopak zjišťovat chyby toho soupeře tak, aby ho načetl a tím zlepšil svůj styl,“ říká Artur.

Artur Omarov a Karlos Vémola v zápasnických dresech od ATEXu.

Sportovní úspěchy

Celkem 6x se stal mistrem republiky jako junior + kadet (85 kg: 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007) a 15x mistrem republiky v kategorii muži (ve váze 85 kg: 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007; ve váze 98 kg: 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2021). 

“Chtěl jsem reprezentoval Českou republiku na vyšších soutěžích, jako jsou mistrovství Evropy a světa, zažádal jsem o české občanství, ale to mi pravidelně zamítali. V té době, když někdo o občanství žádal, tak se nedávalo běžně. Mohl to být rok 2000 a tím, že jsem měl trvalý pobyt, tak se to úplně neřešilo, ale já kvůli tomu nemohl reprezentovat. I když jsem vyhrál mistrovství republiky, tak na mistrovství Evropy i světa jel ten, kdo byl druhý. Prostě reprezentoval ten, kdo byl za mnou…,“ vzpomíná Artur.

V roce 2019 obsadil 8. místo na Mistrovství světa a roku 2020 5. místo na Mistrovství Evropy. V dubnu 2023 získal 3. místo na Mistrovství Evropy v Záhřebu a v září 3. místo na Mistrovství světa v Bělehradě v řecko-římském zápase v kategorii do 97 kg, když porazil Litevce Mindaugase Venckaitise 3:1 na body. Toto je také první medaile ze světového šampionátu pro českého zápasníka od roku 2007. 

Arturova cesta na olympiádu

V roce 2012 mu chybělo jedno vítězství k přímému postupu a účasti na LOH v Londýně. „Tehdy mě to tak nebolelo. Říkal jsem si, že jsem mladý a ještě budu mít další šance,“ říká Artur. V roce 2016 se na evropské olympijské kvalifikaci v srbském Zrenjaninu probojoval do semifinále a byl jedno vítězství od kvalifikace na olympijské hry. Na dalším kvalifikačním turnaji však znovu neuspěl a nekvalifikoval se na LOH v Riu de Janeiru. „Tam jsem strašně moc chtěl, a moc mě to bolelo, že se to opět nepovedlo a zase mě od toho dělila jen jedna výhra. Dokonce jsem zvažoval, že ukončím kariéru. Přemýšlel jsem, jestlimá cenu pokračovat,“ řekl Artur.  Měsíc před zahájením olympijských her Mezinárodní zápasnická federace udělila Českému svazu zápasu jednu divokou kartu. Svaz však ve spolupráci s Českým olympijským výborem na LOH v Riu nominoval Adélu Hanzlíčkovou. 

Artur se poté rozhodl přejít do vyšší váhové kategorie (do 97 (98) kg) a novou motivací se stalo Tokio. První velká šance nevyšla, když se na evropském šampionátu v úvodním zápase nechal vyprovokovat soupeřem a byl diskvalifikován. Na turnaji světové kvalifikace v Sofii však porazil 3 soupeře a dostal se do finále, které mu zajistilo účast na olympiádě v Tokiu, kde nakonec obsadil 11. místo. 

Na Mistrovství světa v Bělehradu 2023 získal bronzovou medaili, což mu zajistilo účast na olympijských hrách v Paříži 2024. “To, že jsem Česko reprezentoval na Evropě a světě a ještě dokázal přivézt medaile, tak to pro mě byla velká čest. Ale být na olympiádě, to je něco, o čem jsem snil. Už jsem to říkal, že kdyby zápas nebyl olympijský sport, tak dělám jiný. Obětoval bych všechny medaile jen proto, abych na té olympiádě mohl být. Pro mě je to absolutně nejvíc. Je to pro mě vrchol toho všeho a přivézt z olympiády medaili, tak to je něco neuvěřitelného a v podstatě k tomu jednomu dni směřuji celý život. Je to pro mě cíl, o kterém jsem snil už jako dítě,“ řekl Artur.

Artur však na olympiádu v Paříži nakonec neodjel. V závěru posledního tréninku před LOH mu praskla achillova šlacha a následně podstoupil operaci. „Nyní Artur musí mít nohu fixovanou, standardně to trvá tři až šest týdnů. Je to smutné, ale je naprosto vyloučené, že by se mohl zapojit do olympijské soutěže,“ řekl Jiří Neumann, šéflékař Českého olympijského týmu.

Pravidla řecko-římského zápasu

Hlavním cílem zápasníka v řecko-římském stylu je poslat soupeře na lopatky (touch) tak, aby se dotkl žíněnky oběma lopatkami současně a v této poloze ho musí udržet několik vteřin. V klasickém (řecko-římském) stylu se na rozdíl od volného stylu nesmí útočit na nohy soupeře. Zápasník tak soupeře nejčastěji posílá na zem přes bok nebo zvedá za pas a hází na zem. 

Pokud se nepodaří dostat soupeře na lopatky, rozhodují tzv. bodové akce. “Mým úkolem je hodit tím soupeřem o žíněnku a čím vyšší amplituda a čím je to hezčí, tím je to i lépe bodově hodnocené. Když je tam amplituda, jemu vylétnou nohy a já ho zapíchnu do žíněnky, tak získám pět bodů. Pokud ho jen hodím přes sebe, tak je to za čtyři body. V případě, že ho hodím tak, že dopadne zase na břicho a není tam pěkná amplituda, tak jsou to dva body a když ho hodím jen za žíněnku a on vyšlápne, tak je to hodnocené jedním bodem,“ vysvětluje Artur.

Zápas řídí jeden rozhodčí na žíněnce, který na prstech ukazuje bodovému rozhodčímu počet bodů za provedení techniky. Třetí rozhodčí pak potvrzuje rozhodnutí o bodování. Zápasí se na žíněnce o rozměrech 12 x 12 m, na níž je vyznačen kruh o průměru 9 metrů. Vnitřní část žíněnky o průměru 7 metrů se nazývá pásmo aktivity, zbylá část o šířce 1 m je pásmo pasivity. Zápasníci se musí před začátkem utřít od potu a nesmí mít tělo natřené mastnými emulzemi. Musí mít také ostříhané nehty a ne příliš dlouhé vlasy a vousy. Dres musí být přiléhavý a pokud má obuv tkaničky, musí být přelepeny lepící páskou, aby se během zápasu nerozvázaly.

Druhy vítězství: 

• lopatkové vítězství

• vítězství technickou převahou (body): u řecko-římského stylu je převaha 8 bodů

• diskvalifikace: 3 napomenutí nebo hrubé chování

• po zranění

• vzdáním se nebo nenastoupením

• v případě rovnosti bodů je vítěz určen podle těchto kritérií:

• vyšší hodnota bodu za provedenou akci

• menší počet napomenutí

• ten, kdo získal poslední bod

• prodloužení utkání

Na závěr přejeme Arturovi hodně zdraví a ještě mnoho sportovních úspěchů.