1000 mil přes Česko a Slovensko zajel v novém traťovém rekordu: ultracyklista Dan Polman

Kdo ho zná, ten ví. Daniel Polman aka #ultrapako, jak si sám říká, překonává hranice lidského pochopení téměř s každým cyklistickým dobrodružstvím, které podnikne. Nedávno dokončil 1 000 mil z východního Slovenska na západ Česka, a to rovnou s novým traťovým rekordem. Jak závod probíhal, co cítil v cíli, jaké bylo nejzvláštnější místo, kde spal, a jak se na tyto jízdy vlastně připravuje? To se dozvíš v rozhovoru.

Minimálně jedna velká ultra jízda každý rok

Minulý rok to byla trasa Tour de France včetně přejezdů, kterou dojel do cíle dřív než samotný peloton. V roce 2022 to byl ultra závod North Cape–Tarifa, při kterém se před závěrem zranil, ale i tak ho dokončil. O rok později se postavil na start nejtěžšího jednodenního cyklistického závodu na světě, Race Across the Alps, kde projel 525 km s převýšením 14 500 m a stal se prvním Čechem, který tento závod dokončil. A před pár týdny odšlapal 1 000 mil z východu Slovenska na západ Česka. Přesněji to bylo 1 670 km včetně zajížděk a s převýšením 30 100 m. Závod 1000 Miles Adventure už v minulosti absolvoval, ale letos poprvé zvolil jižní trasu. A i když se jako favorit na vítězství necítil, Dan Polman dojel první – a dokonce v novém traťovém rekordu za 6 dní a 16 hodin.

Rozhovor s ultracyklistou Danem Polmanem

1000 mil přes celé Česko a Slovensko – jaký to byl pocit, když jsi projel cílem?

Je to vždycky krásnej pocit. Týden bojujete sami se sebou, s počasím a divokou přírodou, a pak se vynoříte v Bramborárně Třebeň na západě Čech, kde na vás čeká vychlazený točený Bernard, skvělé bramboráky a především pak rodina – moje manželka a dvě dcery. Ty mi navíc přivezly i kraťasy, volné triko a normální boty. Na to se po týdnu v cyklistickém dresu taky upřímně těšíte! Takže pocit v cíli jedním slovem: radost!

Co tě po závodu bolelo nejvíc?

Jako vždy chodidla. Přes ně prostě musí projít ty watty do pedálů. Jinak i díky tomu, že jsem jel na celoodpruženém kole, nic jiného mě nějak extra nebolelo. Zadek byl tradičně v pohodě i díky skvěle fungujícím kalhotám od ATEXu.

Vybavíš si nejhorší/nejtěžší moment z tratě? Co ti pomohlo se přes něj dostat?

Nejtěžší byl druhý den na Slovensku, kdy mě trápily defekty, musel jsem odbočit z trasy i do cykloservisu a navíc jsem si jednou i hodně zajel. Potřeboval jsem dojet do Detvy, abych stihl vyjet z nočního zákazu jízdy. Tím, že jsem neplánovaně ztratil přes hodinu času, to byl hrozný stres. Ale s vypětím všech sil jsem to dal. Právě ta časová tíseň člověku pomůže jet fakt bomby. Nevnímá bolest, únavu, je plný adrenalinu a valí, co to dá.

Co bylo tvoje nejzvláštnější jídlo a místo na spaní během závodu?

Nejzvláštnější jídlo byly asi chipsy. Normálně je nejím a ani mi moc nechutnají, ale bylo to jediné slané „jídlo“, které měla paní na malé benzínce. A pak jsem si taky dal v jednom hostinci po asi třiceti letech kuře s broskví a sýrem. Nejexotičtější spaní asi bylo na lavičce na Šibeničním vrchu nad Kašperskými Horami. Spal jsem přímo pod křížem s Ježíšem, na místě, kde se věšeli lidé.

Kolik hodin jsi v průměru naspal za 24h závodu?

Na Slovensku se spí celkem dost, protože tam je kvůli medvědům zakázáno jezdit mezi 21. hodinou večerní a 6. ranní. Čechy už byly o minimu spánku, poslední 2 noci jsem spal dohromady 2 hodiny. Za celý závod jsem mohl spát v průměru nejspíš méně než 3 hodiny denně.

Jak probíhá příprava na závod takového charakteru?

Dalo by se říct, že jsem v něm zúročil posledních dvacet let. Ultracyklistika je o zkušenostech a vytrvalém tréninku. Mojí nevýhodou byla neznalost tratě, výhodou kondice, kterou získávám pravidelným závoděním na klasických MTB i silničních závodech. Poslední měsíc a půl do startu jsem občas zařadil trénink na MTB o délce 150 až 200 km. Někdy to dělám i tak, že dojedu na závody na kole, objedu je a valím zase domů. O nějakých šílených objemech moje příprava určitě není. Na to ani nemám čas. A vlastně ani chuť.

“Zadek byl tradičně v pohodě i díky skvěle fungujícím kalhotám od ATEXu.”

A jak probíhá tvůj běžný týden na kole? Kolik a v jakém terénu jezdíš?

Můj klasický trénink je 60 až 80 kiláků na silničce ve zvlněném až kopcovitém terénu. Na biku skoro jen závodím, tréninky na něm jsem zařadil jen před Mílema.

Víme o tobě, že během tréninku občas posloucháš hudbu – děláš to i u závodů? A co posloucháš?

Trénink bez podcastů nebo muziky v uších si nedovedu představit. Jedná se už v podstatě o závislost. Při rychlých klasických závodech ale nic na poslech nevozím. Při ultramaratonech, jako byly Míle, už jsou sluchátka nedílnou součástí mé výbavy. Z hudebních žánrů poslouchám nejvíc metal, rock, trochu té elektroniky. Mám na Spotify svůj několikahodinový playlist.

Na který ze svých závodů jsi nejvíce hrdý?

Pocit hrdosti mám spjatý spíše se svými dcerami a cítím ho, když se jim něco povede. Vážím si toho, že jsem nezabalil závody, i když se smyčka kolem mě utáhla opravdu pevně. V roce 2017 jsem se nevzdal na MS v ultracyklistice Glocknerman v Rakousku (1 000 km), kdy jsem zažíval šílené krize způsobené přehnaným tempem. A taky North Cape–Tarifa (7 400 km), při kterém jsem měl asi 1 400 km před cílem velký pád a skončil potrhaný v nemocnici. Nakonec jsem dojel do cíle a stihl to pořád na prvním místě.

A je nějaký závod, který bys rád zajel zas (a třeba líp)?

Asi takový nemám. Rád objevuju nové závody a výzvy. Příběhy jsou totiž to hlavní, co v ultracyklistice hledám. Mám pak náměty na nové knihy, filmy a přednášky. Baví mě se všemi těmi zážitky pracovat a jsem rád, že z toho mají potěšení i další lidé.

Co by #ultrapako poradil člověku, který chce s ultra trasami na kole začít?

Jít si za svým srdcem a hlavu poslouchat jen v krizovějších situacích. Nejlepším způsobem, jak získat zkušenosti v ultracyklistice, je metoda „pokus–omyl“. Často bolí, ale učíte se díky ní velmi rychle. Osobní zkušenost je nepřenositelná a tisíckrát relevantnější než rady na internetu. V ultracyklistice to platí dvojnásob.

Dane, moc děkujeme, že jsi si na nás našel čas. Gratulujeme ke skvělému výsledku a už teď jsme nažhavení na to, co vymyslíš příště! 

Autorem fotek v článku je Tomáš Srba

Baví tě příběhy ultra nadšenců? Přečti si rozhovor s Milanem Šumným, který si zaběhl jeden z nejtěžších ultra závodů na světě – Badwater 135, nebo s ultratrailovým běžcem Václavem Grosem, který sbírá pódia téměř na všech ultrazávodech, kterých se účastní.