Rozhovor s Pavlem Wohlem o triatlonu

Pavel Wohl je český profesionální triatlonista, který s triatlonem začal v roce 2016. Po cyklistickém pádu v roce 2019 přesedlal na střední triatlon. V letech 2021 a 2023 zvítězil v prestižním Czechman triatlonu a v roce 2023 dokonce stanovil traťový rekord 3:49:24. V roce 2023 zajel v PTO No Limits Montenegro střední triatlon za 3:45, což je 2. nejrychlejší čas české historie. Aktuálně Pavel cílí na distance celého Ironmana. 

Pavel Wohl v triatlonové kombinéze ATEX WOHLMACHINE. 

Pavla Wohla vyzpovídal CEO ATEXu Olda Sova.

Jak ses dostal ke sportu? A proč vyhrál právě triatlon?

Ke sportu jsem se dostal už ve velmi útlém dětském věku. Táhli mě k tomu rodiče a měl jsem k tomu přirozeně blízko, protože jsem hyperaktivní. Prošel jsem si řadou sportů… táta mě vedl k tenisu, lyžování, dělal jsem i judo, atletickou přípravku, hokej. Jsem původem ze sportovní rodiny. Můj děda byl brankář a reprezentační hokejový trenér, který trénoval i Spartu a SB Rosenheim. Ale ten byl vlastně proti tomu, abych šel dál nějakou cestou vrcholového sportu, protože měl svoji špatnou zkušenost a uzavřel celou kapitolu sportu. 

Byl jsem vedený k tomu, že bych měl jít na medicínu nebo práva. Jsem z lékařské rodiny a krom dědy jsou všichni lékaři... táta, strýček, máma, teta, druhý strýček, děda a teď i moje partnerka Anička. Samozřejmě jsem se nějakou dobu hledal - na gymplu jsem chtěl být lékař a až před maturitou jsem se totálně přeorientoval a začal jsem hrotit sport, protože mi to dávalo největší význam. A nakonec jsem si vybral tu sportovní cestu, protože mě tam táhlo srdce. Cítil jsem, že je to pro mě nejblíž.

S triatlonem jsem začal v 19 letech - to byl rok 2016. V roce, kdy jsem odmaturoval, jsem jel na svůj první triatlon. Tím byl tenkrát krátký triatlon Mělník. Já jsem chtěl jít rovnou do dlouhého, ale všichni mi říkali, že musím začít s krátkým, abych se zrychlil a naučil se depa. Nebyla to nakonec špatná volba. Prošel jsem si průpravou a stejně jsem věděl, že skončím v tom dlouhém.

Začal jsi relativně pozdě, ale na triatlon to asi úplně pozdě není.

Na olympijský triatlon to je pozdě. Aby to mělo smysl, tak bych v 19 letech bych už měl být na evropských pohárech v první ¼ pole. Na ten dlouhý pořád je čas. Jsou tady jména, která začala s dlouhým triatlonem třeba ve 25 nebo 30 letech. Pokud vím, tak Lionel Sanders taky začínal docela pozdě a Sam Long to taky nedělal úplně od dětství. Do špičky v dlouhém triatlonu se dá dostat, i když s tím začneš trochu později než v tom krátkém.

Vítězství Pavla Wohla na Czechman 2021.

Kterou disciplínu (plavání - kolo - běh)  máš nejraději a mění se to? 

Já mám pořád nejradši cyklistiku, a to je už od začátku dlouhého triatlonu. Hodně koketuju i s během. V poslední době je mi běh blíž a blíž a pořád se v něm zlepšuju. Ale baví mě všechny 3 disciplíny. Mentálně je pro mě nejjednodušší odplavat trénink, na druhém místě běh a pak to kolo, protože vždycky zabere hodně času.

Takže jsi spíš suchozemec. Ti plavci pak mají strašnou výhodu, ne?

To je výhoda dlouhého triatlonu. Jak si jedeš na sebe a jsi silný cyklista i běžec, tak je tam potenciál stáhnout ztrátu na čelo (pokud není fatální). V polovičním Ironmanu se dá stáhnou ztráta do 2-3 minut, v dlouhém jsou hratelné  4, max. 5 minut.

Říkal jsi, že máš kolem sebe samé lékaře. Ovlivňuje Tě to nějak co se týče Tvého přístupu ke sportu?

Ze začátku, kdy jsem si sebou nebyl úplně jistý. Když jsem přestupoval do profi pole a ještě jsem za sebou neměl žádný hodnotný výsledek, tak jsem byl pořád na vážkách. Hlavně děda mi dával hodně sežrat, že nejsem lékař nebo právník. Vedle sebe jsem měl přítelkyni Aničku, která je lékařka, a viděl jsem, že má jistotu v příjmu a uplatnění na pracovním trhu, tak jsem z toho byl takový nejistý. Ale ve chvíli, kdy jsem se chytil výsledků a nastavil jsem si hlavu úplně jinak - že chci být co nejlepší v triatlonu, že je to moje cesta a je to správná cesta - tak jsem zpětně strašně rád. Mám naprostou svobodu v tom, že si určuji pravidla svého života. Díky tomu, že se trénuju sám, tak je všechno 100% na mě. Co si zařídím, to mám. Co si nezařídím, to nemám. A to i v tréninku - co si odtrénuju, to z toho můžu mít. Nikdo mě do toho netáhne a jediný, kdo do toho tlačí, jsem já sám. Takže je to o silné hlavě.

Myslel jsem to spíš tak, jestli třeba sleduješ sám sebe víc a děláš si nějaké rozbory a tak.

Naše medicína je založená na práci s nemocnýma lidma, o tom je lékařství. Práce se sportovci je hodně zvláštní obor a není to smysl medicíny. Je to možná smysl nějakého vědeckého přístupu. Kvůli tomu je ve sportu velmi málo odborníků, protože se to nepovažuje za něco, co je nezbytně důležité. Když jsi lékař, tak je nezbytné předcházet nemocem. 

Jestli na to nejdeš víc vědecky.

Jdu na to vědecky. Ale pořád jsou tu sportovci a trenéři, kteří na to jdou mnohem vědečtější cestou. Na tréninku používám laktátoměr. Teď mám i body temperature sensor, který mi měří tělesnou teplotu vnitřního prostředí, takže zhruba vím, od které teploty se přehřívám a kam bych se v závodě neměl dostat. A podle toho můžu zlepšit taktiku ohledně ochlazování, případně ubrat tempo, pokud je přepálené. Je to takový alarm toho, že bych závodě mohl vyhořet. Samozřejmě základem je srdeční tep a další věci jako moxy monitoring nebo saturace. 

Spíš se soustředím na to, aby byla dobře nastavená hlava. To si myslím, že je rozhodující. Buď na to máš, nebo ne a pak je jedno, jestli jsi oblepený od hlavy až k patě elektrodama. To je podle mě praprincip sportu - že na to jako člověk musíš mít. Samozřejmě ta vědecká cesta může ledacos odhalit, zpřesnit a pojmenovat. Důvod, proč to nevyšlo v závodě je ten, že jsi měl tolik a tolik laktátu, glukózy nebo saturace, ale žádný vědecký přístup ti neřekne, že jsi měl prostě slabou hlavu.

Pavel Wohl v oblečení z kolekce ATEX WOHLMACHINE.

Když jsi říkal, že nemáš trenéra, není to občas kontraproduktivní? Když jsem chodil posilovat a měl jsem trenéra, tak jsem šel, i když jsem nechtěl. Tímhle netrpíš? Máš sebekázeň na takové úrovni?

Jsem jenom člověk a každý člověk má svoje nedostatky. I ten nejdisciplinovanější. Já si myslím, že síla je v tom, že na to nesmíš příliš tlačit. V minulosti jsem měl přesný timing - kdy jdu běhat, kdy jdu na kolo. Teď si klidně hodinu počkám a nenutím se do toho. Snažím se v životě víc plynout a míň pushovat tlak na sebe. 

Trenér by mi pomohl dát zpětnou vazbu a to, že za mnou někdo stojí, by mi dalo takovou pocitově větší důležitost. Ale spolupracoval jsem s několika trenéry a ani s jedním to spíš komunikačním než metodologickým způsobem nesedlo. Zjistil jsem, že nejlíp to se sebou umím já sám - jsem schopen podat lepší výkon, když je to na mě. 

Na druhou stranu bych ocenil někoho, kdo by se mnou sem tam pokecal, protože jsem v tom sám. Mentální podpora je důležitá. Moje žena má toho mýho triatlonu už nad hlavu, když o tom mluvím od rána do večera. Tak už jí tím nechci zatěžovat hlavu. Potřeboval bych někoho, kdo mě vyslechne a řekne mi zpětnou vazbu - hele, makej, tady máš závod, kde budeš nejlepší - máš na to. 

Určitě to nechávám otevřené - neříkám, že budu trénovat celý život sám. Jde mi hlavně o tu psychologii - napsat trénink je jedna věc, ale druhá věc je jet s tím člověkem v jedný lajně, být s ním kamarád a mít to s ním dobře nastavené z hlediska komunikace.

Viděl jsem Tě trénovat s Lukášem Kočařem a dalšíma klukama…

To jsme měli takový hezký období na podzim a v zimě. Je těžký trénovat u nás v zimě sám a my jsme si to chtěli zlehčit, tak jsme se domluvili, že budeme trénovat některý fáze spolu - hlavně plavání a posilování. Bylo to super, ale pak z toho sešlo - každý měl svůj program.

Jsou sportovci, kteří by nesnesli trénovat s někým dobrým v Česku, protože chtějí být nejlepší.

Otázka je, kdo je nejlepší. Jednou vyhraješ závod, podruhé někdo jiný. Jeden rok se daří, jeden třeba ne. Myslím si, že když máš konstantně dost dobrý výsledky v Česku i v zahraničí a jsi stabilně dobrej, tak by se to z dlouhodobého hlediska dalo kvalifikovat jako nejlepší. Mě se teď daří a makám na tom. 

Mířím samozřejmě do zahraničí, proto letos omezuju závody v ČR - ne, že bych je neměl rád, naopak mě to mrzí. Odřekl jsem Czechmana, protože 6 dní před ním jedu Challenge St. Pölten. Mám tam otevřenou možnost, že se můžu přihlásit třeba 3 dny před závodem, ale na 90 % Czechmena jet nechci. Letos cílím na Challenge St. Pölten, 3 týdny potom na Challenge Gdaňsk a za další 3 týdny je můj vrchol první poloviny sezony - Challenge Roth, což je celý Ironman - druhý největší závod na světě po Havaji.

Pavel Wohl v oblečení z kolekce ATEX WOHLMACHINE.

Co je highlight na druhou půlku sezony?

V druhé polovině sezony mám zatím jistý Hradec Králové - Ironman 70.3. To je u nás premiérový závod pod hlavičkou oficiálního Ironmana.  A pak Mistrovství Evropy v dlouhém triatlonu v nizozemském Almere. A samozřejmě bych si tam chtěl přidat nějaký 1-2 závody v polovičním Ironmanu, ale chci odjet ten Roth a pak si sednu a doladím závodní kalendář 2. poloviny sezony.

Jak často máš v týdnu dny, kdy odpočíváš?

Teď jsem se zajel do režimu, že mám 2 dny odpočinkové, kdy nemám striktně daný trénink. Odpočinkový pro mě znamená třeba to, že mám hodinové plavání na 4 km nebo třeba plavání a kolo. Někdy se podívám na video na Youtube nebo na Netflix, ale to mě přestane rychle bavit. Přijde mi to jako hrozně ztracený čas, který můžu produktivně věnovat třeba svým svěřencům, kterých mám teď asi 15 a taky to zabere dost času. Takže kromě toho, že trénuju sebe, mám na starosti dost dalších lidí.

Když máš ty kluky a holky, který trénuješ, tak jsi asi často na mobilu. Jak zvládáš udržet tu digitální rovnováhu? Já s tím často bojuju a zajímá mě, jak to mají sportovci.

Dle studií jsou sportovci náchylnější k vyšší závislosti na mobilu, resp. k trávení většího času na telefonu a sociálních sítích než běžná populace. Já s tím taky trošku bojuju. Snažím se mobil limitovat, ale někdy jsem tam víc než bych chtěl a štve mě to. Tupě projíždím Instagram… ale je to strašný zabiják času a neuvěřitelně tě to pohltí. 

Když mi píšou svěřenci, tak mě to limituje z toho hlediska, že neumím věci odkládat a mám toho plnou hlavu. Myslím si, že je to furt výhoda, protože věci vyřeším hned a mám o starost míň. Nikdy se mi nestalo, že bych na někoho zapomněl a něco neudělal. Všechno udělám hned - ať už zaplatit fakturu, změnit někomu trénink, někam přijet - díky tomu se mi nestává, že mám nějaké resty. Nedostatek je ale ten, že mě to přehlcuje ve chvíli, kdy by nemělo. Teď už se na to zaměřuju víc, ale když mi někdo napsat uprostřed kola, tak jsem byl schopen zastavit venku uprostřed tréninku a hned to na mobilu vyřešit, protože jsem si to nechtěl nosit v hlavě další dvě hodiny. Teď  jsem se naučil, že si dávám mobil do režimu nerušit, aby se mi nezobrazovaly upozornění a aby mě na kole nebo při běhu nic nerušilo. Nechci si tím přehlcovat hlavu, takže se pak doma v klidu podívám na mobil a vyřeším to.

Dneska sportovec bez sociálních sítí nemůže být. Jaké sociální sítě máš nejoblíbenější?

Samozřejmě Instagram a na druhém místě Strava, jakožto sportovní sociální síť. Dřív jsem sledoval hodně lidí, ale pak jsem si říkal, že se budu soustředit na svůj trénink. Na Stravě se můžeš inspirovat mýma tréninkama. Snažím se tam přesně psát co trénuju a kolik trénuju - vlastně všechno, co dělám, veřejně nahrávám na Stravu. Ale když někdo bude zkoušet trénovat jako já, tak to neznamená, že bude stejně dobrý jako já. To funguje na mě. I každý můj svěřenec má úplně jiný přístup z hlediska tréninku - někdo trénuje víc, má víc hodin, někdo má víc intenzity. Každý to má trošku jinak a nemůžeš trénovat víc lidí stejně. Kdyby někdo zkoušel trénovat jako já, tak mu to třeba pomůže, ale myslím si, že to know-how je spíš ve filozofii tréninku.

Když máš trénink, posloucháš něco?

Všechny běhy a všechnu cyklistiku mám sluchátko v uších (na běhu dvě) a jedu na hudbu. Poslouchám motivační pop nebo něco, co mě nažhaví, když mám intervaly nebo těžký běh. Soustředím se ale na běh - na flow, techniku - a ta hudba dává takové příjemné pozadí. V tomto na mě zvuk funguje velmi dobře.

Podcasty neposlouchám, protože nejsem schopen se soustředit na dvě věci najednou - rád se soustředím na cestu, abych jel bezpečně, a to je priorita číslo jedna.

Kolik máš za sebou dlouhých Ironmanů?

Vloni v září jsem jel jeden celý Ironman v Podersdorfu v Rakousku, kde jsem v čase 8:13 zvítězil v docela velkým vedru. Ještě mě tam rozhodčí šikanovali na kole, kde jsem ztratil třeba 2-3 minuty, ale psychicky jsem to ustál, což bylo super. Teď mě čeká ten Challenge Roth. Nevybral jsem si zrovna malý závod - po té Havaji druhý největší na světě a co se týče počtu startujících, tak možná největší.

Pavel Wohl v oblečení z kolekce ATEX WOHLMACHINE na Austria Triathlon Podersdorf 2023.

Takže se nemůžeš poměřovat s Petrem Vabrouškem co do počtu odjetých závodů…

Petr Vabroušek je taková legenda, že zvažuju, jestli mu nebudu zase vykat. Petr je naprostý fenomén a já mu to hrozně přeju, protože on to dělá srdcem. Lidi si říkají, že musíš dřít a být workoholik, ale myslím si, že ty věci stačí dělat od srdce a ono ti to vyjde. Nemá to být tlačený jako hard work a ono to přijde samo. A takhle Petr Vabroušek postupně nasbíral Ironmany, až jich jel 250 nebo kolik už jich teď má. Petr jel v minulosti vlastně co závod, to bedna. Když vyhrával jeden závod za druhým, tak jsem možná ještě nebyl na světě. 

Já ani nemám v hlavě, že bych na něj chtěl zaútočit z hlediska kvantity. Teď mám spíš hlavu na to, že bych zaútočil nějakou kvalitou, co se týče výsledků. Je jedno, jestli odjedu 100 nebo 200 Ironmanů, ale spíš kolik z nich bude špičkových. 

Já jsem tě poprvé viděl vloni v televizi na Czechmanu, protože jsi byl v naší kombinéze, a pak naše spolupráce nabrala rychlý spád. Ale jak vzpomínáš na Czechmana?

Bylo to největší…  je to výsledek, na který jsem doteď strašně pyšný, protože jsem konečně dokázal zvítězit v nějaké absolutní konkurenci, kde byli prakticky skoro všichni. V tu dobu jsem cítil, že to hrozně potřebuju a že mi to změní moje postavení. A vlastně se mi splnil sen, když jsem toho Czechmana v plné konkurenci vyhrál. 

Vím, že bylo docela teplo a foukalo - že to byl větrnější ročník, než 2 roky před tím. Já jsem ho vyhrál už podruhé - poprvé v roce 2021. Další rok vyhrál Kuba Langhammer a tam mě to strašně sundalo. O to víc jsem chtěl v roce 2023 vyhrát a cílil jsem na traťový rekord, protože jsem věděl, že na něj mám. A když mi ho někdo vezme, tak garantuju, že příští rok jsem tam jako na koni. A já doufám, že mi ho někdo vezme - to není tak, že chci být nejlepší a tečka. Doufám, že se tady někdo vyveze nahoru a půjde se mnou do světa. 

Vítězství Pavla Wohla na Czechman 2023.

Teď na začátku sezony nemám odjetý ještě žádný závod a o to víc jsem nervózní. Ale proto ty zahraniční závody. I když je šance obhájit vítězství na Czechmanu, tak pro mě teď není důležité ukazovat se na našem českém písečku, ale porovnávat se s klukama, se kterýma se můžu ještě zlepšit a kteří mi dokážou, že ještě nejsem tak dobrý a pak mě to nastaví na “ještě makej, ten svět je dál”. Už jsem závodil oproti těm nejlepším a vím, že jsou dál než my tady - a to o kus. Takže se potřebuju fakt posouvat a když budu vyhrávat u nás, tak mi to sice zvedne sebevědomí a pohladí ego, ale nezlepším se. Já se potřebuju naučit být odolný a bojovat kontaktní souboje až do konce - to je důležitý v tom závodě. Na Czechmanu jsem byl suverénní na kole a bylo vyhráno.

Jak ses dozvěděl o ATEXu nebo kdy jsi oblékl naše kombinézy?

Kombinézu od ATEXu jsem poprvé měl, když jsem vstoupil do CSG. Přímo pro mě objednali asi 20 nebo 30 párů oblečení, kde jsem měl kompletní kolekci a testoval jsem všechno možné. Už tam jsem sbíral zkušenosti, že ty původní kombinézy, co jste měli na dlouhý triatlon, tak nebyly moc povedený. Ale jak jsem pak oblékl tu novou, tak to šlo úplně jinam. 

My jsme prošli docela velkým vývojem, protože jsme se v minulosti na triatlon soustředili spíše okrajově, ale to se v posledních letech dramaticky změnilo  

Vím, že jsou sportovci, kteří jsou k ATEXu pořád skeptický. Teď to super spojení, že můžu pomoct s vývojem. A nechci, aby to bylo jen tak, že nosím ATEX, ale že to taky něčím pokopnu dopředu. 

Ty jsi už v té době věděl, že jsme česká firma?

Jasně, to jsem věděl už od začátku. Spojil jsem si to díky českému biatlonu. Poprvé jsem to vlastně zaregistroval, když jsem začínal s triatlonem… Tomáš Plojhar měl tenkrát nějakou spolupráci s ATEXem.

Ta naše spolupráce je docela fofr - před rokem jsme se ještě neznali a teď už máme spolu kolekci, která je v prodeji. Co se týče tvé kolekce, jak jsi přišel na tu barevnou kombinaci?

Zpracování dostal na starost váš grafik, kterému jsem do emailu zhruba popsal co bych chtěl, aby to reprezentovalo. Chtěl bych, aby to bylo jako raketa, která vystřelí do triatlonu, aby to bylo nadčasová a aby ten design nebyl trendy jen teď. Chtěl jsem, aby to nebylo jen pro mě, ale aby se to líbilo co největšímu spektru lidí. Taky jsem mu psal, že chci, aby to byl design, co má koule.

Co se týče barev, my jsme Ti teď dělali světlou verzi. Proč vlastně?

Já jsem chtěl mít světlou verzi do hodně teplého počasí. Když na tebe bude svítit přímé slunce, tak tmavší barva se víc zahřeje a začneš se víc zahřívat i ty. Hodně triatlonistů ve světě má kombinézy bílé - ne kvůli tomu, že by to bylo designové, ale kvůli tomu, že se nechtějí přehřát na slunci. Mě se osobně líbí víc ta tmavá varianta. Světlá kombinéza ale splňuje tu funkci, že se v teplejším počasí bude míň zahřívat a bude to komfortnější. Uvidím podle počasí, ale pojedu v ní asi ten St. Pölten.

Já si té naší spolupráce neuvěřitelně vážím a jsem rád, že to spolu takhle táhneme.

My taky. A ještě nekončíme - jsme teprve na začátku. Děkujeme a přejeme hlavně zdraví.